Porod jako silný očistný proces

Před každým porodem zažíváš smíšené pocity. Na jednu stranu se na miminko moc těšíš, na druhou stranu se bojíš, co tě čeká. Měla jsem to stejně.

Po prvním traumatickém porodu, jsem měla jasnou představu, jak bych si přála rodit. Těšila jsem se, protože tentokrát bylo vše v pořádku. Až do dne, kdy jsem šla rodit.

Jenže…

Nakonec plány dopadly trochu jinak. Tento porod jsem si prožila, jako velmi silný očistný proces. Nejen na fyzické, ale i na mentální úrovni.

Porod jako silný očistný proces

Postupně se blížil termín porodu. S ním i očekávání, kdy se náš uzlíček štěstí rozhodne, že je správný čas. Vše jsem měla ujasněné. Těšila jsem se, že druhé dítko porodím přirozenou cestou. Podle lékařů nic nebránilo přirozenému porodu.

Veškeré výsledky vyšetření naprosto v pořádku, domluvená soukromá porodní asistentka, co nejdéle doma, cesta do porodnice naplánovaná až na dobu, kdy budu opravdu rodit. Na první pohled idylka.

Když jsem přijela do porodnice, na vyšetření ve 40+0, postupně mě smích přecházel. Začalo se řešit, co bude dál, když se miminku nebude chtít ven. Pokud do týdne nepůjde sám, byl mi doporučený plánovaný císařský řez. Znejistěla jsem. Po konzultaci s lékařkou, jsme termín posunuly, o dva dny později.

To mě trochu uklidnilo. Mám ještě dostatek prostoru, abych mohla porodit, bez jakéhokoliv zásahu. Připravovala jsem se pečlivě. Cvičení, masáž hráze, dobré psychické naladění. Celkové těšení na miminko a pravidelné mluvení s bříškem.

Člověk míní…

Už v pátek jsem cítila slabé poslíčky v podbřišku. Něco jako silnější menstruace. Nepřikládala jsem jim význam, protože mě nějak zvlášť neomezovaly.

V neděli v noci už mě bolest nenechala spát. V jednu ráno jsem volala porodní asistentce, která ochotně během krátké doby přijela. Už jsem se těšila, že se začíná něco dít. Místo toho, jsem myslela, že mě trefí. Otevřená sotva na půl prstu. Evu jsem vytáhla zbytečně. Idylka brzkého porodu byla ta tam.

Jen co odjela, začaly bolesti znova, intenzivněji. Uvařila jsem klukům oběd. Sama jsem se už na jídlo nemohla ani podívat. Už jsem byla poučená, tak jsem vyčkávala, až to bude pravidelnější a víc nesnesitelné. Pořád jsem si nebyla jistá, jestli jsou to poslíčci, nebo kontrakce.

Poslíčci nebo kontrakce

Další noc to začalo být zajímavější. Stahy po pěti minutách. Bolesti, během kterých jsem nemohla ani sedět ani ležet. Jen prodýchávat. Pořád jsem váhala, jestli volat.

V půl třetí už jsem nemohla vydržet. Volala jsem znovu. Eva ochotně přijela a opět, žádná hitparáda. Jenže bolesti se už začaly stupňovat. Tuto noc se mi otevřel první silný mentální očistný proces, z prvního porodu.

Uvědomila jsem si, že nemám zpracovánu chvíli z předchozího porodu. Byla to situace, kdy se mě sestra ptala, jestli budu chtít mrtvého chlapečka obléct a nafotit, jak porodím. Do toho se mi stále vracely obrazy doktorky, která se ke mně, už od přijmu chovala jak ke kusu hadru.

A několikrát prohlašovala větu: Vy z toho děláte vědu. Syn se stejně narodí mrtvý, tak co řešíte, přece si nezohyzdíte břicho jizvou. Brečela jsem jak želva. Nebylo kam utéct, musela jsem se tím blátem probrodit až na dno.

Vracely se mi i další obrazy, které jsem obrečela. Zároveň jsem cítila, jak se tyto věci mentálně čistí. Pokud ještě neznáš můj příběh z prvního porodu, najdeš ho, ve třetí části článku, tady>>.

Vyčkaly jsme do rána. To mě čekala kontrola v porodnici. Tam už si mě nechali. Stahy byly pravidelné. Kroutila jsem se jak paragraf. Celou noc na středu jsem nemohla od bolestí nemohla spát. Už si ani nepamatuju, kolik jsem za noc nachodila po nemocniční chodbě. Každou kontrakci jsem se snažila prodýchat. Málem už jsem se plazila na sesternu, jestli nerodím. Ale po dvou zkušenostech jsem si už nebyla jistá.

Přesun na porodní sál

Ráno už na pět prstů. Přesun na porodní sál. Lékařka mi říkala: Nebojte, jede to pěkně, do oběda máte miminko u sebe.

Měla jsem radost, protože po třech neprospaných nocích a hladovce, už mi pomalu začínaly docházet síly. Na jednu stranu mě mrzelo, že mi má představa odjezdu na poslední chvíli nevyšla. Na druhou už jsem jsem se těšila, až budu našeho Tomáška držet v náručí.

Obrovskou podporu jsem měla ve svém muži a porodní asistentce, kteří byli celou dobu se mnou. V poledne byl nález skoro stejný jak ráno. Už jsem začínala pomalu propadat beznaději. Podle stahů jsem si říkala, že už to brzo bude. Lékařka mi píchla vodu, abych se začala rychleji otevírat. Stahy se zkrátily asi na tři minuty.

Jenže to nestačilo. Dostala jsem oxytocin do žíly a během chvilky zkrácení na minutu a půl, bez přestávky. Už jsem cítila, že to nedokážu ani udýchat. Během měření ozev mě Víťa s Evou podpírali. Byla jsem už na pokraji sil. Do toho mě začala bolet jizva. Měla jsem dojem, že každou chvílí prasknu. Když jsem to nahlásila, bylo jasné, že budu rodit císařem.

Císařovnou podruhé

Po 8 hodinách, na porodním sále, mě převezli na operační sál. Stejně jako první, skončil tento porod akutním císařským řezem. Tomášek se narodil v 16.16. hodin. Asi po hodině a půl mě dovezli na uspávací pokoj. Klepalo se mi celé tělo. Silou vůle to nešlo zastavit. Teprve až mi něco zavedli do žíly, a píchli pár injekcí, tělo se trochu zklidnilo. Cítila jsem jen bolest v oblasti jizvy.

Když mi, asi po hodině, Tomáška na chvíli přivezli, brečela jsem štěstím. Jen jsem si řekla: Stálo to za to. Jeho pohled a láska mi to každý den ukazuje. Porod jako očistný proces mi ukázal, jaký jsem v sobě měla nános, po prvním porodu. Tímto procesem se celý kruh uzavřel.

V porodnici se o mě krásně starali. Když srovnám přístup z prvního porodu (rodila jsem jinde), byl to obrovský rozdíl. Příjemný a citlivý přístup lékařů, i sester. Na čem jsme se domluvili, to sedělo. Pokud tě zajímá, kde jsem rodila – v Přerově.

Co mi tento porod přinesl?

Radost a vděčnost, že se nám narodil zdravý a krásný chlapeček. Navíc to byl silný očistný proces, na mentální úrovni.

Uvědomila jsem si na veškeré úrovni svého bytí, že:

  • Mám v sobě stíny a strachy z prvního porodu, které ještě nemám na mentální úrovni zpracované (porodem se tento kruh definitivně uzavřel).
  • Před svými stíny nemám kam utéct (buď se probrodím až po hlavu bahnem, prožiju je naplno, nebo je potlačím a ponesu si je jako kouli na noze).
  • Přes fyzickou bolest šla ven i bolest mentální (na porodním sále jsem dostala své emoce ven, vykřičela jsem se z nich).
  • Na porod můžu vzpomínat jako na krásný a harmonický zážitek, s příjemně vytvořenou atmosférou (během prvního porodu jsem byla v silné depresi a křeči, protože mi tvrdili, že porodím mrtvé dítě).
  • Silnou fyzickou bolest můžu využít ve svůj prospěch a naplno vypustit všechny nahromaděné emoce (jak už z porodu, tak minulosti).
  • Jsem dostala další lekci pokory (ne vždy můžu ovlivnit cestu, důležitá je cílová rovinka).
  • Lekce trpělivosti, která mě provázela celý poslední trimestr (není to jen moje volba, jak si to stanovím, ale potřebuju přijmout že vše přijde v pravý čas).
  • S pokorou, vděčností a láskou přijímám svou dvojnásobnou roli císařovny (byla to v tu chvíli jediná možnost, jak porodit obě děti).
  • Uvědomění, že kdybych u porodu neměla porodní asistentku a manžela, vzdala bych to mnohem dřív (povzbuzovali mě a dodávali obrovskou sílu, ani nevím, kde se ve vyčerpaném těle vzala)
  • Přijetí, že nelituju ani jedné minuty, kterou jsem prožila v bolestech (mělo to tak být, aby vypluly staré balasty na povrch)

Teď si možná říkáš…

Možná máš taky před porodem a říkáš si, že jsem ti moc nepřidala. Pro mě to byla krásná lekce, kterou jsem si potřebovala prožít naplno. Krásný a nezapomenutelný zážitek s dobrým koncem (nebo začátkem?).

Zaměř se na své miminko a často si s ním povídej. Říkej mu, že se na něj moc těšíš. Nenech se vystrašit, jako já. Pokud si máš některé věci prožít, bude to vždy ke tvému prospěchu. Navíc, až uvidíš své milované miminko, brzo na všechnu bolest zapomeneš.

Čeká tě porod?

Ať už víš, že budeš rodit císařským řezem, nebo nebo přirozeně, mám pro tebe několik tipů:

  • Pokud by tě během císaře uspali úplně, domluv se s partnerem, aby udělal půlhodinový bonding za tebe (my to tak udělali a je to znát), nemusíš se pak trápit, že k němu nedošlo.
  • Připrav si homeopatika Arnica montana 9CH a začni užívat ještě před porodem (i přirozeným), krásně se tak nastartuje hojivý proces po porodu.
  • Pokud tě čeká přirozený porod, domluv si k němu soukromou porodní asistentku (u prvního porodu jsem to brala jako zbytečnost), ale byl to obrovský rozdíl.
  • Porodní asistentka dohlídá to, na čem se domluvíte (tím se můžeš vyvarovat zbytečných zásahů (pokud nejsou nezbytné), které v některých porodnicích dělají bez optání. I já to zažila u prvního porodu.

Vybírej pečlivě

Když budeš vybírat, přečti si pečlivě reference na porodní asistentku, kterou si vybereš. Kolik porodů má za sebou? A kolik let praxe? Já se bohužel setkala i s hodně neprofesionálním přístupem, navíc malými zkušenostmi v oboru a přemrštěnou cenou za odvedené služby (a to s cenami nemám problém). Na první pohled to vypadalo úplně jinak.

A pokud jsi ze stejného kraje jako já, doporučuju všema deseti Evu Jaremejkovou. Na její web se dostaneš tudy>>.

Anna Lukšová
Pomáhám (nejen) ženám stát se sebejistější, přitažlivější a úspěšnější, v souladu se svou přirozeností. Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře