Je mi mizerně. Co s tím?

Určitě jsi zažila ten den, kdy sis řekla: “Je mi mizerně.” Přestože se snažíš udržet se nad vodou a udržovat si pozitivní mysl.

Všude se dočítáš o tom, jak musíš myslet pozitivně, jinak se ti bude bortit život. Jenže co ve dnech, kdy to opravdu nejde? Na to se zaměříme v dnešním článku.

https://youtu.be/fevBxK1g5Vo
https://sebejista.cz/zivotni-promeny

Je mi mizerně

Podělím se s tebou o svůj příběh…

Minulý den jsem měla den, kdy jsem si uvědomila ten pocit, je mi mizerně. Přestože na sobě neustále makám a jsem v soukromém i profesním životě spokojená.

Začalo to hned ráno, kdy jsem se probudila a viděla, jak je náš milovaný synek rozladěný. Celý den bojkotoval všechno, co jsem říkala a dělala. Bodejť, děti v nás vycítí, že nám není dobře a dokonale nám naše pocity zrcadlí.

Ať jsem dělala, co jsem dělala, byl neklidný, plakal. Neměla jsem prostor ani pracovat a i kdyby, stejně bych na to neměla náladu. Navíc těhotenské hormony, pokud jsi máma, určitě to znáš.

Dostavovaly se pocity:”Holka, ty nejsi dost dobrá. Jsi špatná máma. Máš hodné dítě, které jen tak nevyšiluje, asi děláš něco špatně.”

V návalu emocí mě totálně dostaly a já si opětně uvědomila jednu věc. Že je potřebuju nechat projít. Dovolila jsem si být ve svém smutku a dala průchod emocím, aby mohly odejít z těla. Druhý den se mi zase ulevilo a byla jsem to zase já.

Proč to tady sdílím?

Protože s větou je mi mizerně se často potýkáme všechny. Bez ohledu, v jaké fázi osobního rozvoje se zrovna teď nacházíme. V tuto dobu ti pomůže jen jediné. Být s tím, co je. Když si dovolíš přijmout i své stinné stránky, uvidíš, co se začne dít.

Dovol si být sama sebou. I se svými smutky. Když víš, že je to dočasná záležitost a nebudeš se v nich babrat další měsíc, je to naprosto v pořádku. Když potřebuješ plakat, dovol si vyplavit tuto emoci ven. Když se potřebuješ vyvztekat, vydej se někam ven, kde tě nikdo nebude poslouchat a zanadávej si, pěkně od plic.

Proč? Protože když dáš svým emocím průchod, pocit je mi mizerně odejde daleko rychleji. Jestli máš ale tendenci své chmury potlačovat, pak se ti začnou ukládat přímo do podvědomí.

Možná tě to na nějakou dobu přejde, ale brzy se vrátí a ještě ve větším měřítku. Až do té doby, dokud je nepustíš ven.

A co dál?

Když si dovolíš dát emocím průchod a ony odejdou, můžeš začít s afirmacemi nebo pozitivním přístupem. Uvědom si, co ti tato situace přinesla, případně jak se z ní můžeš poučit.

A když vyventiluješ emoce, které tě trápí, odejdou. Zůstane ti tak prostor pro nové, lepší, se kterými se cítíš dobře.

Co jsem si díky minulému týdnu uvědomila já? Že je stále potřeba přijímat se v plné autenticitě, i když mi není dvakrát hej.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.